V Novém Hrádku svolává zdejší továrník Josef Tošovský 20.května 1896 své spoluobčany a ve svém provolání vyzve k založení jednoty. Valná hromada je svolána na 14.června a na ní jsou zvoleni první činovníci. Prvním starostou se stává pan Václav Lepš, řezník a hostinský, místostarostou Vít Klimeš, pekař, náčelníkem Josef Šinták z malého mlýnka, jednatelem Josef Tošovský. Členy výboru byli zvoleni Antonín Lepš, mlynář, František Šinták, Ludvík Lepš (syn Václava Lepše), Josef Černý a Josef Kubeček. První starosta, pan Václav Lepš, dal k dispozici sál pro cvičení. První bratři si stanovili heslo "Svornost, láska, bratrství."
   Cvičení začínalo jednoduchými cviky, postupně se rozšiřovalo a přibývali další členové. Mimo cvičení byla zahájena i činnost vzdělavatelská, byla založena knihovna.
   Jednota se zúčastnila cvičení v Krčíně, kam byl pořádán župní výlet. Šetřilo se na nářadí. První okrskové cvičení se konalo na školním cvičišti u obecné školy v roce 1898.
   V následujícím roce dostala jednota darem 100 svazků do knihovny, dárcem byl akademický spolek Dobroslav. Jinak jednota byla chudá, nářadí se pořizovalo velmi těžce, všechno bylo záležitostí dobrovolných sbírek. Pochopení pro Sokolskou věc bylo získáváno pomalu. V roce 1901 bylo započato s cvičením dorostu. Čtvrtého sletu se zúčastnilo 11 členů jednoty.
V roce 1905 se stává starostou Václav Přibyl, povozník. V roce 1906 se do jednoty přihlašují členové z Polomu a Lužan, v roce 1909 byl zřízen odbor žen. Přihlásilo se jich 35, z toho 10 pravidelně cvičilo. V následujícím roce se hlásí další členové z Mezilesí a z Borové. Na šestý slet odjíždí z Hrádku již 23 bratrů a 7 sester. Po sletu navštívilo Hrádek družstvo Sokola z Královských Vinohrad a předvedlo cvičení na tehdy vrcholové úrovni.
   Členové jednoty měli svůj sen - vlastní sportovní stánek. V roce 1913 byl založen stavební fond, Sokolové pořídili bloky po 10 a 2 hal. a ty při zájezdech a slavnostech prodávali jako cihly na stavbu. Všichni sháněli halíř k halíři.
   Na den 26.července 1914 se chystal sokolský den na zahradu bratra Novotného, dlouho do noci byly konány zkoušky s hudbou Slavnost se již neuskutečnila, byla vyhlášena mobilizace. Válka si hned ze začátku vybírá krutou daň v řadách sokolstva: na severním bojišti v Karpatech padl náčelník Ferdinand Vondřejc z Krahulčí. Činnost Sokola v obci ustává, i když alespoň v prvních letech války bratr Josef Přibyl cvičil dorost. Konec světové války a vyhlášení Československé republiky přinesli nejen radost, ale i bolest ze ztrát. Na bojištích zahynuli Ferdinand Vondřejc, Josef Přibyl, Josef Černý (č.p.111), Josef Černý (č.p.17), Josef Šmída, Julius Drašnar, František Pluhař, František Roubal, František Přibyl, Josef Vančura.
   Pravidelné cvičení začalo opět v listopadu 1918, příliv členstva byl neobyčejný. V roce 1920 bylo uskutečněno velmi zdařilé vystoupení na Frymburku. Opět se začínají dávat do pohybu snahy o vybudování vlastní sokolovny. Bratři Josef Suchánek a Josef Fiala kupují pozemek, který darují Sokolu. S nezměrným nadšením se dali Sokolové do terénních úprav a budovali vlastní cvičiště. Pozemek byl pak oplocen a bratr Suchánek vlastním nákladem pořídil vstupní bránu. V následujícím roce byly vypracovány plány a v roce 1923 byla zahájena stavba sokolovny. Protože byla hotovost jednoty pouhých 35 000 korun, nebylo jisté podaří-li se stavbu dokončit. Ale nadšení a zápal pro věc opět přivedli mnoho a mnoho ochotných lidí k práci. Přicházejí na pomoc i bratři z okolních jednot – např. ze Sněžného – a tak 3.srpna 1923 je slavnostně umístěno sídlo Sokola do nové budovy. Přesto je jednota ve velké nejistotě, protože dluh je vysoký. Vše řeší až dar starosty Suchánka, který dluhy uhradí ze svých prostředků.
   V následujících letech začíná Sokol žít nejen sportovním, ale i kulturním životem. Pořádají se akademie, přednášky, divadelní představení. V roce 1929 pořádá jednota župní slet, dochází i k dalším úpravám na cvičišti, členové jednoty úspěšně závodí v mnoha disciplínách.    V roce 1938, po velmi úspěšném sletu, navštěvují místní Sokolovnu američtí Sokolové. V následujícím roce pořádá naše jednota opět župní slet, který se i přes nepřízeň počasí vydařil. V tomtéž roce se buduje lyžařský můstek.
   Činnost Sokola ustává s vypuknutím druhé světové války. Jsou opět oběti, mnoho lidí je vězněno.
   Sokol ožívá až v roce 1945. Opět se pilně cvičí, jednota se aktivně podílí na životě obce. I po roce 1948 přetrvává sokolská myšlenka mezi místními občany a Sokol zůstává nedílnou součástí Nového Hrádku. Komunistický režim není sokolské myšlence nakloněn, v mnoha obcích naší vlasti sokolství v původním smyslu naprosto zaniká. Nový Hrádek je však výjimkou. V šedesátých letech se začíná velmi rozvíjet sjezdové lyžování, je postaven první kotvičkový vlek v areálu na Panské stráni. Ten je v roce 1985 rekonstruován a prodloužen. Je založena tradice lyžařských závodů "O cenu Frymburku".
   V letech po listopadu 1989 opět ožívá myšlenka sletů, naši členové se všech zúčastnili. Podařily se ale i jiné věci. Důstojně jsme oslavili 100 let trvání jednoty na Hrádku. Avšak nejdůležitější akcí pro Sokol Nový Hrádek byla rekonstrukce podlahy v sokolovně v roce 1998. V duchu tradic byla vyvolána sbírka a přinesla opravdu nemalé finanční prostředky. Členové i příznivci jednoty odpracovali bezplatně neuvěřitelné množství brigádních hodin. Nejen to. V roce 2000 byl v areálu na Panské stráni vyměněn starý kotvičkový lyžařský vlek za nový teleskopický. Opět byla vyvolána sbírka a podařilo se nasbírat čtvrt miliónu korun. Silná členská základna umožnila provést velké množství prací svépomocně při 1300 brigádnických hodinách.    Sokol v Novém Hrádku žije a pracuje dál. Mnoho aktivit v obci i okolí je spjato s touto tělocvičnou jednotou: tradiční turistický pochod "Hrádouská vařečka" organizovaný každoročně v květnu, dětské dny, vánoční slavnosti, zábavy a plesy v sokolovně, různé turnaje, lyžování pro veřejnost na Panské stráni. Tak jako v minulosti jsou i dnes jediným limitujícím faktorem finance - jednotě se jich nedostává, důležité je ale to, že její členové jsou schopni vzít za práci a semknout se ku prospěchu jednoty i celé obce. Kéž by tomu tak bylo napořád.